Fraktální dýchání a korekce zdravotního stavu

Při prvním seznámení s přístrojem Heart Vision největší množství otázek vyvolává tzv. „fraktální portrét“ pacienta. Pokusíme se vysvětlit tento termín zjednodušeně, avšak v rámci korektní definice.

Jak je známo, jakýkoli proces v přírodě či v organismu jako součásti přírody je možné popsat v podobě vzorců spojujících rozličné veličiny. Chápání matematických vzorců je otázka vyloženě individuální. Pokročilý matematik v nich vidí nejen soubor veličin vyjádřených písmeny a čísly, ale i charakter samotného jevu, který tento vzorec popisuje. Pro člověka nezabývajícího se vědou je to více než nesmyslný shluk písmen a číslic, za nimiž není nic vidět. Když profesionální muzikant hledí do not, slyší melodii, ba dokonce celou orchestraci. Laik vidí jen jakési kudrlinky napsané do nějakých pěti horizontálních linek. Bylo by velmi zajímavé vytvořit takový způsob věrného popisu procesů a jevů, který by umožnil libovolnému člověku, dokonce i tomu, kterému je věda na míle vzdálena, orientovat se v charakteru získané informace. Tomuto cíli už slouží známý způsob zobrazení informace v podobě rozličně zbarvených oblastí. Nejjednodušší příklad – teplotní portrét. Když si prohlížíme fotografii těla, pokrytou rozličnými barevnými skvrnami, ihned můžeme říci, které části mají vyšší teplotu. Tento portrét je možné získat jen při použití zvláštního infračerveného snímání, a pak vědomě přiřadit například pásmům s vyšší teplotou červenou barvu. Je možné dát i barvu modrou, zelenou – je to otázka vkusu. Tím spíš, že víme, že na vlastní oči žádné skvrny neuvidíme. Barevný portrét – není nic víc než vhodný způsob vnímání informace.

Princip podobnosti

Nejvýznamnější vlastností všech procesů v organismu, které tvoří podstatu toho, co my nazýváme život, je jejich soulad. Při detailním zkoumání různých jevů souvisejících s činností rozličných orgánů a celého těla jako celku, bije do očí udivující podobnost všech procesů a jevů. Podobnost se v organismu člověka projevuje za prvé v podobnosti buněčných struktur jednotlivých orgánů, za druhé v jedinečných principech fungování jednotlivých orgánů a systémů a za třetí v universálních zákonech výměny informací mezi jednotlivými buňkami, orgány a systémy. Jako jasný příklad podobnosti v přírodě můžeme uvést obyčejný květák. Jestliže si prohlédneme jeho hlávku, je nápadné, že se skládá z podobných prvků – květenství. Kdybychom si prohlédli květenství lupou, s údivem bychom zjistili, že každé z nich se skládá ze stejných, pouze drobnějších květenství. A pod mikroskopem již s údivem pochopíme, že i tato nejdrobnější květenství se skládají z formou si podobných velmi drobných struktur...Tuto vlastnost „samopodobnosti“ nazýváme fraktálnost.

"Vlastnost „samopodobnosti“ nazýváme fraktálnost"

V přírodě je mnoho fraktálních procesů, proto také vznikla tzv. „teorie fraktálních procesů“. Objevil se způsob věrného zobrazení těchto procesů – fraktální zobrazení. Prohlížíme-li si „fraktální portrét organismu“ na odpovídající straně v softwaru Lotos přístroje Dinamika Technologies, uvidíme, že chaotické barevné skvrny se skládají do podivuhodně zákonitého a harmonického obrazu. To je právě fraktální zobrazení procesů charakterizujících činnost organismu a fraktální portrét ukazuje provázanost těchto procesů.
Pozorný čtenář se na tomto místě zeptá: „Chápu-li to správně, pak při zkoumání jednoho procesu, např. srdečního rytmu, badatel může současně získat informaci o jiných procesech organismu?“ Odpověď je kladná. Při zkoumání průběhu životních procesů vědci stanovili, že žádné procesy probíhající v organismu nejsou náhodné, ale naopak podobné jeden druhému a podle charakteru průběhu jedněch procesů je možné s velkou pravděpodobností usuzovat o jiných.

"Při zkoumání srdečního rytmu můžeme získat informace i o jiných procesech organismu"

Vezměme jako příklad kyvadlo, tím spíš, že pohyby kyvadla mohou představovat stahy jednoho z hlavních orgánů – srdce. Kývání libovolného kyvadla charakterizují dvě veličiny: frekvence, tj. množství kyvů v časové jednotce, a amplituda – vzdálenost, kterou absolvuje kyvadlo z jednoho krajního bodu pozice v prostoru do druhého. Pokud nic kyvadlu nebrání a vyloučí se ztráty na překonání tření, bude se kývat věčně, rytmicky a beze změny. Takové kývání se nazývá harmonické. Je možné vnějším působením, např. rukou zasáhnout tak, že frekvence zůstane stejná, ale amplituda se bude měnit. Jde-li experimentátorovi jen o zachování frekvence, pak se amplituda může měnit jakkoli, nabude vyšší nebo nižší hodnoty. V takovém případě se říká, že kývání je určováno amplitudou. Je také možné naopak veškeré úsilí věnovat zachování amplitudy, tzn. délky kyvu a měnit frekvenci. V takovém případě je možné takové kývání charakterizovat frekvencí. A teď si představme, že toto děláme nikoli pomocí rukou, ale pomocí jiných kyvadel, z nichž se každé samo kývá s určitou frekvencí a amplitudou. Je to složité? Ale právě takto pracuje organismus. Vždyť proč srdeční rytmus zdravého člověka jakoby „plave“, jsa modulován frekvencí a amplitudou. Čím jsou aktivnější životní procesy, tím se srdeční rytmus stává méně harmonickým, monotónním. Přitom modulace kyvů srdečního rytmu není chaotická, ale podřizuje se určitým zákonitostem, spojeným s uskutečňováním těch nebo jiných životních procesů. Takovým způsobem při určení charakteru modulací srdečního rytmu můžeme získat informaci o činnosti organismu. Existují matematické metody, které to umožňují provádět. Ty kyvy, které charakterizují činnost orgánů a systémů organismu, se nazývají biologické rytmy nebo biorytmy.

"Přístroj Heart Vision analyzuje, nakolik fyziologicky pracuje organismus v momentě měření"

Nesmíme si myslet, že můžeme získat nejpřesnější informaci o činnosti každého orgánu nebo systému pouze na základě zkoumání biorytmů. To by se jednalo o stanovení diagnózy. Ale přístroj Heart Vision neřeší takové úkoly a není zhotovena za tímto účelem. Avšak ohodnotit, nakolik fyziologicky obhajitelně pracuje organismus v momentě měření, je možné. Tím spíš, že už jsme hovořili o „samopodobnosti“, tzn. fraktálnosti všech životních procesů.
Vraťme se k příkladu s kyvadlem. Předpokládejme, že si přejeme, aby se kyvadlo kývalo v souladu se zákonem, který nazveme „správným“. Tento zákon je nějaké složité, frekvencí a amplitudou modulované kývání. Jestliže kyvadlo uchopíme rukou, tzn. při vnějším zásahu, můžeme řešit tento úkol.
A jak je to s organismem? Jestliže stanovíme „nesprávnosti“ jeho činnosti pomocí analýzy srdečního rytmu, můžeme získat představu o tom, jak na něho působit zvnějšku, abychom ho přinutili pracovat správně. Přibližně takový úkol řeší i tableta, kterou nám předepíší v případě bolesti. Vnější působení má vliv na vnitřní procesy. Jak tedy působit na vnitřní procesy, aniž bychom použili tabletu? V daném případě jsou převodovým ústrojím ústa. Jeho prostřednictvím se provádí vnější zásah.

Heart Vision

Přístroj Heart Vision funguje citlivěji. Když zapíše a analyzuje informace o stavu organismu, umožní znázornit ji („tabletu“) v podobě fraktální barevně-hudební matrice korekce tohoto stavu. A jak taková matrice může působit na organismus, vždyť ji nelze polknout jako pilulku? Prostřednictvím našich smyslových orgánů – sluchu nebo zraku. To jsou „brány“ příjmu vnější informace, stejně jako ústa. Když se díváme nebo posloucháme, vnější podněty působí na náš mozek, který zpracuje tuto informaci a „sdělí“ ji celému organismu. Nejjednodušší příklad: srdeční rytmus (a my víme, že odráží charakter činnosti celého organismu!) se může prudce změnit působením zvuku nebo tím, co vidíme.

"Srdeční rytmus odráží charakter činnosti celého organismu"

Řízené dýchání

Na základě analýzy informace variability srdeční frekvence, umožňuje přístroj Heart Vision zapsat na disk fraktální audiovizuální opravný program řízeného dýchání. Sedíme-li před monitorem nebo promítacím plátnem, používáme v nějaké míře „informační tabletku“. Na plátně se objevuje sled fotografií – přírodní krajiny. Na pozadí krajin se nafukuje a padá koule, hraje hudba – Měsíční sonáta. Při bližším pohledu je možné pozorovat, že zobrazení slabě bliká. Takovým „blikáním“ je modulován i zvuk. To nejsou chyby. Je to modulace vizuálního obrazu a zvukového signálu, což znamená měření nepatrných hodnot provedené zvláštním programem, který je vypočítává individuálně pro každého pacienta. Mimochodem, proto nelze sledovat a poslouchat disk určený jinému pacientovi. Místo zlepšení stavu by mohlo nastat zhoršení. Koule reguluje rytmus dýchání člověka. Nafouknutí (vdechnutí) – pauza – pokles (výdech). Čas každé z těchto fází se také vypočítá individuálně, podle každého pacienta a nutí ho dýchat tak, aby se ukazatele jeho zdravotního stavu zlepšovaly. Náš mozek získá pomocí smyslových orgánů zraku a sluchu opravný program, v souladu s nímž a také v souladu s fraktálním charakterem životních procesů probíhá pozitivní změna průběhu mnohých fyziologických jevů. Kromě toho nutí tento program pacienta dýchat podle zadaného rytmu. Je známo, že právě rytmus dýchání je určující v korekci rozličných zdravotních poruch. Ne náhodou takové staré, zdraví upevňující systémy jako jóga nebo čchi-kung kladou správné dýchání na první místo v plánu zajištění optimálního zdravotního stavu.
Ovšem jako jakákoli vědecká metoda má i tato určité důvody k objektivní kritice, avšak kritériem jistoty je, jak známo, vždy praxe. A dlouhodobá praxe činnosti korigujících programů řízeného dýchání, včetně četných klinických pozorování jejich působení prokázaly nepochybný kladný efekt jejich používání, což je potvrzeno i nařízením Ministerstva zdravotnictví RF (Ruské Federace) z 6. 8. 1999 s označením N311. Přitom algoritmus ověření efektivnosti je velmi jednoduchý: Přístroj Heart Vision. Vyzkoušejte a přesvědčete se!
Není třeba přemýšlet o tom, že byl konečně vytvořen všelék na všechna onemocnění. Ovšem je řada zdravotních poruch, k jejichž léčení jsou nutné zcela jiné metody. Avšak, jak je známo, většinu onemocnění je možné, podle úsloví, že „všechny nemoci jsou od nervů“, přiřadit k psychosomatickým. A tady přístroj Heart Vision projevuje svou největší přednost a je doporučován právě lékařům, terapeutům a trenérům, kteří se na lidské tělo dívají jako na celek, jehož počátek problémů může být psychosomatického charakteru.